Jak jsme zásobily tetovačkami celou Celní správu

Prolog

Úterý 15. dubna 2014

"Kači, kdy už přijdou tetovačky?" - Ptám se každý den já a Kačky mladší bráška Vojta. Společně s tím, kdy nám spadne náramek pro štěstí, který nám Kačka přivázala asi před rokem po návratu ze Salvadoru a který musí spadnout sám, jinak by se nám nesplnila naše přání.

Odpověď je vždy smích a “miláčku, já nevím :-)”. Alespoň v těchto momentech se člověk může nechat unést a těšit na věci, jako malé dítě.

A naše tetovačky stále nikde. Je to dva měsíce, co jsme poslaly všechny Milujito úspory do Brooklynu a co netrpělivě čekáme na to, až nám přiletí tynejvíc nejlepší tetovačky na světě. 

Až na nás konečně večer ze schránky vypadne Oznámení o příchodu zásilky ze zahraničí. Dopis vypadá spíše jako kompletní celní archiv, u  kterého nedovedeme pochopit, jak se mohl vejít do schránky, natož do malé obálky. Mezi stohem dokumentů, prohlášení, plných mocí a všelijakých žádostí je i fotografie naší zásilky <3

Juchuuuu! Tetovačky existují a jsou na Vyměňovací poště č. 120 v Košířích. Usínáme v oblacích a necháváme si snít o tom, jak od zítra budeme běhat potetované od hlavy až k patě….

1. dějství

Středa 16. dubna 2014

Omyl. Po pěti letech studia mezinárodního obchodu nám nikdo nevysvětlil, že dovolat se na celní úřad a vyzvednout si zásilku je na poprvé prakticky stejně tak možné, asi jako prolézt tenisovou raketou.

Celní úřad volám skoro ob minutu celý den… Už jen tak ze zvyku, kdyby náhodou…Volám v tramvaji, volám z vlaku, volám před, po i na obědě, volám…. Mám pocit, že vědí, že volám já a proto vyvěsili sluchátko na stůl a smějí se tomu. Až naprosto nepřipravenou mě zastihne zvedutí telefonu na parkovišti, kde u sebe nemám zápisník ani tužku. Paní mě 3x přepojí až na celní úřad. Zvedá to pán, který má svou práci evidentně rád. Vůbec nechápu, proč je tak protivný, když má u sebe naše tetovačky. Být tam já, jsem nejšťastější na světě! Sedím na parkovišti na zemi a na celní deklaraci přepisuju narychlo vyhrabanou tužkou esej, kterou mi pán diktuje. Potřebujeme plné moci, výpis z živnostenského rejstříku, EORI číslo, vyplněné “jéesdéčko” a kdo ví co ještě... Píšu už skoro po silnici….

Mám pocit, že tetovačky, pardon, papírenské výrobky nakoupené za účelem obchodního využití určené k proclení, už nikdy neuvidíme. Než vyplníme “jéesdéčko” a získáme EORI, už asi bude běhat potetovaná celá celnice do posledního deklaranta.

Volám Kačce:" Vyřiď, prosímtě, Vojtíkovi, že tetovačky už nikdy nedostaneme, náramek nespadne a Ježíšek neexistuje…"

2. dějství

Středa 23. dubna 2014 - 8:00

Pokračujeme :-) Nevzdáváme se a pustily jsme se do boje s celním aparátem! S veškerou dokumentací, která obsahuje snad i naše vysvědčení z 5. třídy a diplomy za úklid chatek na škole v přírodě se Kačka vydává na celní úřad do Zdib - odhodlaná získát naše EORI číslo.

Mezi našimi chorobopisy a obrázky ze školky se nám vytratila plná moc, takže se pro mě Kačka musí vrátit a do dobývání celního úřadu s vidinou tetovaček se pouští kompletní Milujito tým...

Dostat nový milujito produkt na území České republiky skrz celní správu je jen taková menší formalitka. 

 

3. dějství

Středa 23. dubna 2014 - 11:55

Sedíme už asi 2,5 hodiny na Celním úřadu ve Zdibech, abychom získaly EORI číslo. Budova mi připomíná scenérie z knížky Den trifidů.... akorát bez trifidů. Nikde nikdo. Samé cedule mimo provoz, prázdná výslechová místnost, nefunkční telefon, jen občas někdo zmateně proběhne. Dokumentace je kompletní a máme si počkat. Tak čekáme. Jsme jediní žadatelé v třípatrové, téměř prázdné budově. Napadá mě, kolik je asi potřeba celních deklarantů k vydání jednoho čísla. Zřejmě hodně. Paní na přepážce nechápala, co po ní chceme, druhá dokázala předat papír kompetentnímu úřednikovi, který jednou za hodinu přijde a zeptá se na nějaký údaj. 12 celníků šlo na oběd. Čekárna je prázdná. Kdybychom věděly, že "na počkání" znamená něco v tom smyslu jako čekání na televizor v roce 1988, vzaly bychom si jídlo, spacák a pletení. I čekání u zubaře bývá záživnější. 12 celníků se vrací z oběda. 4 z nich na nás zůstavají koukat skrz prosklené dveře - asi zapomněli, že tam jsme a přemýšlí, co jsme to vlastně chtěly. Ticho. 

4. dějství

Je 12:00 - po 4 hodinách od první návštěvy úřadu a obstarání všech potvrzení máme konečně EORI číslo, které je stejné jako naše DIČ. To byl zřejmě ten důvod, proč jim celý proces tak dlouho trval....

Hurá...jedeme do dočasného skladu na vyměňovací poštu. 

Zběhle se zorientujeme a odhodlaně přicházíme se všemy papíry k okénku. Další milá slečna. Něco jsme zase pokazily a problém s vydáním dokumentace je opět na světe. Velice ochotně a s pofrkováním nám slečna po dalším čekání vydá to, co potřebujeme. Běžíme k dalšímu okénku, chybí nám zase nějaký papír - tentokrát celní prohlášení. Zřejmě, když nás viděli, nenapadlo je, že by taková dvě ucha kdy dostala živnostenské oprávnění a zboží měla pro obchodní účely. Jdeme zpět k prvnímu okénku, zpět ke druhému a ještě jednou. Zase čekáme... Ještě že jsou na oknech sítě, jinak bychom už dávno vyskočily. Zřejmě ví, proč je tam mají...

Konečně se nás ujme někdo milý! Ochotný mladý deklarant s námi vyplňuje celní prohlášení - "Hmm tetovačky...jen pistole nebo i barvy?" - "Né, to jsou nalepovací tetovačky." - Pán se na nás pobaveně se zadušeným úsměvem podívá a do prohlášení si poznamená nálepky. Šup jedno a druhé okénko, uhradíme clo (v hotovosti - protože na centrální poštu pro styk s USA ještě nedorazily platební termínaly - no wonder) a konečně se nám do ruky dostává krabice s tetovačkami! NEUVĚŘITELNÉ <3 Máme opravdickou radost. Všechno jde stranou a jedeme se potetovat a zažehnat abstinenční příznaky:-)

                                                    

 

Epilog

Nejdřív si člověk myslel, že nejtěžší úkol je podat daňové přiznání a neemigrovat u toho. Teď nám jako stejný problém přišlo přemluvit celní úřad, aby nám vydal tetovačky:-) Nejlepší na tom všem je, že vlastně nikdy netušíme, do jaké situace se můžeme dostat. A ta pozitvní věc – učíme se za pochodu! Stejně ztracené jsme si přišly, když jsme poprvé zakládaly firmu, žádaly o výhradní distribuci nebo se na popáté registrovaly k příznání daně identifikované osoby. 

Člověk sice občas vypadá jako, že neumí číst a že ho všechny informace na světě obešly obloukem, ale náš styl learning by doing je skvělé dobrodružství!

A tak jsou pro nás všechny tyhle zdánlivě nepovedené story vlastně hrozně přínosné. A proto máme Milujito – tedy kromě toho, aby vám dělalo radost! To, že nás toho mnoho naučí, je příjemný bonus!

A výsledek celého příběhu? Na našem e-shopu teď najdete ty nejúžasnější tetovačky, které si jen umíte představit! <3

 

Duha na skatu a páv na obličeji? All our dreams came true! <3